… hladí nozdry bloumajících tvorů nočního lesa.
Dosud jsem nezjistil, zda je pro mě těžší vytvořit samotnou kresbu, nebo pak do ní vnést barvy. Když mám první hotové, obykle si říkám: „Uff, tak teď už tam jen vnesu barvičky.“ Jenže když se pustím do té druhé části, za pár chvil se ocitnu v hlavolamu souher, kontrastů, stínů a odstínů … uff. Někdy mám až dojem, jakobych přemýšlel nad šachovou partií a snažím se to uhrát tak, abych nedostal šach-mat. Odstín zaječích uší jsem tónoval pětkrát, abych měl klid v duši. 
Skončilo to tradičně remízou.